1(7)
vzad vpřed

Zuzana Hegedušová: Podobenství

1. VYSLYŠ MĚ - Aplikace pro smartphone, která nahrazuje křesťanské obřady a svátosti.
klauzura 2011

Vymyšlením a vytvořením této aplikace pro chytré telefony reaguji na, pro mne zbytečné a nesmyslné, hledání prostředníků a náhražek v komunikaci s Bohem a s vyšším vědomím. Jestliže chce člověk opravdu komunikovat s Bohem, je absurdní, aby potřeboval mezičlánek v podobě církevních představitelů a církevních institucí. Aplikace je tedy sarkasticky vytvořená pro tyto věřící lidi, kteří tohoto prostředníka potřebují. Tato aplikace je pro mne postavena na stejnou rovinu, jako je existence těchto církevních prostředků. Obsahuje vše, co věřící člověk žádá od představitelů církve a může vykonávat všechny obřady stejně tak, jako v církevních institucích.

 

Zuzana Hegedušová
Podobenství aneb Mnozí si stěžují, že slova mudrců jsou jen podobenství, která nejdou použít v běžném životě, a jen takový život máme…

Kurátorka: Klára Volková

Zuzana je jedním slovem exot! Když se s ní člověk poprvé setká, musí ji buď milovat, anebo nesnášet. Ocitnete-li se na straně nesnášenlivosti, tak tento prostor překlene jen intenzivnější poznání této osoby, jelikož kdo se s ní setká jen příležitostně, tak ten nikdy neví, na čem u Zuzany je.
Zuzana je člověk, ve kterém se neustále kumuluje jakási zvláštní životní síla, nikdy není vidět vyčerpaná nebo naštvaná… pořád je jakoby se zdálo na něčem napojená, co jí dodává sílu a hnací motor.

Zuzana (narozena dne 29. únor 1988) žije v Karlových Varech a v Ústí nad Labem, kde také studuje FUD v ateliéru Vizuálního designu.
Proto je její práce, dá se říci, zaměřena převážně na grafiku. Zuzanin naturel by ve své prezentaci snesl ale určitě i jiné formy prezentace.
Zuzaniny práce v sobě obsahují velkou složku sarkasmu, sebeironie, ale i ironie vůči ostatním, se kterou umí Zuzana velice efektivně zacházet, což se projevuje nejvíce v okamžiku osobního kontaktu.
Je nejen velmi působivá, ale i náročná.
Kdybych měla ještě více interpretovat práci Zuzany Hegedüšové, tak nebudu schopná říct, co se v ní skrývá, protože pokud se v ní něco skrývá, tak to ví a může říct nejlépe jen ona sama.
A proto každý z nás, kdo tyto výtvory pozoruje, má k tomu vlastní názor a vidí v tom něco jiného, než ten, kdo stojí po jeho boku.

Řekne-li mudrc například „Přejdi!“, nemyslí tím, že bychom měli přejít třeba na druhou stranu ulice, což bychom pořád ještě mohli udělat, ale myslí tím jakési imaginární tam, něco, co blíže neznáme a co nám tedy není nic platné.
Všechna ta podobenství nám chtějí pouze říct, že nepochopitelné je nepochopitelné, ale to za čím se pachtíme každý den, jsou jiné věci.
Na to řekl někdo: „Proč se bráníte? Kdybyste podobenství uposlechli, stali byste se sami podobenstvím, a tím pádem byste byli zbaveni denní námahy“. Na to řekl někdo: „Vsadím se, že i toto je jen podobenství.“ První řekl: „Vyhráls“. Druhý řekl: „Ale bohužel jen v podobenství“. První řekl: „Nikoliv, ve skutečnosti, v podobenství jsi prohrál“.