Ze/mě je placatý kruh z písku, vše se hroutí za dohledem. Z Brna do Prahy se dostanu za 10 sekund v samotném kupé jedoucím po pláži, v půli cesty se zastavím pro hranolky na Kobližné a stihnu ještě pivo s Náťou. Nela sleduje samu sebe za 7 minut - jídlo snězený, pivo vypitý, je jí blbě. To největší tajemství schovávám vevnitř. Svůj pokoj znám --- a možná taky ne. Jak teď vypadá? Čas si hraje s klávesnicí, se spuštěnou simulací každodenního života mačká Shift+D. Oči skenují, hlava filtruje, zachytí se jen to nejdůležiješí, repetitivní a občas i zbytečné. Svět drží v rukách náhoda.